Zrození světového elektrického nářadí začalo výrobkem elektrických vrtáků. V roce 1895 vyvinulo Německo první elektrický vrták na světě. Hmotnost této elektrické vrtačky je 14 kg. Vnější plášť je vyroben z litiny a do ocelové desky lze vyvrtat pouze 4 mm otvory. . Potom došlo k elektrické vrtačce s třífázovou výkonovou frekvencí (50 Hz), ale otáčky motoru nepřekročily 3 000 ot / min.
V roce 1914 se objevila jednofázová elektrická vrtačka poháněná jednofázovým motorem, s rychlostí motoru vyšší než 10 000 r / min.
V roce 1927 se objevila elektrická vrtačka se střední frekvencí s frekvencí napájení 150-200 Hz. Má výhody vysokorychlostního jednofázového sériově poháněného motoru a jednoduchého a spolehlivého třífázového výkonového frekvenčního motoru, ale musí být napájen proudem střední frekvence. Použití je omezené.
V šedesátých letech 20. století existovala bezbateriová elektrická vrtačka s napájecí šňůrou používající nikl-kadmiová baterie. V polovině 70. let byla zkrácena doba nabíjení z důvodu nižších cen baterií a takové elektrické vrtačky byly široce využívány v Evropě, Americe a Japonsku.
Elektrická vrtačka byla původně vyrobena z litiny jako vnějšího pouzdra a poté změněna na hliníkovou slitinu jako vnější pouzdro. V 60. letech byly termoplastické technické plasty použity v elektrických vrtácích a dosáhly dvojité izolace elektrických vrtáků.
V 60. letech se objevily i elektronické vrtačky. Elektrická vrtačka používá prvek, jako je tyristor, k vytvoření elektronického obvodu, a rychlost otáčení je nastavena rozdílem v hloubce, ve které je vložen knoflík, takže elektrickou vrtačku lze použít podle předmětu, který má být zpracované (např. různé materiály, průměr vyvrtané díry atd.). Vyberte jinou rychlost.
